prof. MUDr. Jiří Homolka, DrSc.

1916-1991

Prof. Homolka byl osobností, která po řadu let formovala a reprezentovala československou

klinickou biochemii doma i v zahraničí. Po maturitě na jičínském gymnasiu studoval medicínu v Praze. Studium bylo přerušeno okupací a tak

pracoval jako laboratorní technik v cukrovaru, kde uplatnil svůj zájem o biochemii. Po osvobození dokončil studia a nastoupil na dětské

klinice v Hradci Králové, odtud přešel na I.dětskou kliniku k prof. Švejcarovi, kde se s doc. Dr. Poláčkem věnoval jako dětský lékař

problematice rehydratace a realimentace akutně nemocných kojenců. Metabolická problematika jej nutně přivedla do biochemických laboratoří.

Jako jednu z prvních u nás vybudoval Ústřední biochemickou laboratoř Dětských klinik (1955); napsal metodicky důležitou a

vlastní praxí ověřenou knihu „Chemická diagnostika v dětském věku“, čímž jako zkušený pediatr a biochemik zavedl používání

mikrometodik do rutinní praxe, později rozšířené po celé ČSR. V roce 1956 byl habilitován na docenta pro nový obor klinická biochemie. Z

laboratorních metod preferoval polarografii. Ve spolupráci s prof. Heyrovským, prof. Brdičkou a prof. Janouškem publikoval původní práce o

polarografickém chování bílkovin, o stanovení mukoproteinů a enzymových vyšetřeních a další práce. V roce 1959 nastupuje jako přednosta

Oddělení klinické biochemie Fakultní nemocnice 2 a FVL UK v Praze. V roce 1962 získává doktorát věd na ČSAV, v roce 1966 stává se prvým

profesorem klinické biochemie – nového oboru, který se začíná vyučovat a zkoušet při státních závěrečných zkouškách na FVL UK v

Praze.

Napsal skoro 300 odborných publikací, vydal 18 monografií, patentoval 7 metodických laboratorních postupů, byl

členem odborných grémií a rad významných vědeckých institucí (ILF, ČSAV, MZD, ÚPMD, ÚVVD, předsedou disertační komise, grantové komise a

dalších). Stal se nositelem řady odborných i státních vyznamenání. Získává čestné členství 7 zahraničních a 5 domácích odborných společností.

Byl členem redakčních rad 5 odborných časopisů. Jako jednatel České pediatrické společnosti nasbíral potřebné organizační zkušenosti a stává

se zakládajícím členem a později sekretářem České společnosti klinické biochemie, později byl jejím dlouholetým předsedou. Po vzoru ostatních

evropských společností se mu podařilo osamostatnit klinickou biochemii od interní medicíny a jako nejobsáhlejší a nejžádanější obor jej

prosadit v rámci laboratorní diagnostiky. Její rozvoj z titulu vedoucího funkcionáře České lékařské společnosti J. E. Purkyně a hlavního

odborníka Ministerstva zdravotnictví ČR maximálně podporoval. Prováděl první kontrolu kvality a zasloužil se o založení Národní kontrolní

referenční laboratoře. Mezinárodním uznáním československé klinické biochemie pak bylo uspořádání IV. Evropského kongresu klinické chemie v

Praze v roce 1976, čímž se tento obor definitivně prosadil mezi ostatní evropské společnosti. Získal další členství ve významných evropských

a světových společnostech (IFCC, IUPAC, ESCE a dalších). Podpořil založení samostatné Sekce zdravotních laborantů a byl její čestným

předsedou.

Ironií osudu zemřel jako laboratorní pracovník náhle na perakutní infekční hepatitidu.

Čestné členství v České společnosti klinické biochemie uděleno in memoriam, VI. sjezdu ČSKB v říjnu 2003 jej převzal syn prof.MUDr.

Jiří Homolka, DrSc.