4.9.1905 – 24.11.1997

S laboratorní diagnostikou se prof. Hořejší jako internista do styku

dostal v třicátých letech. Ještě před druhou světovou válkou byl vyslán prof. Hynkem na delší studijní pobyt do Courtauld’s Institute of

Biochemistry v Londýně a po návratu buduje na I. interní klinice v Praze centrálně vedenou laboratoř, ve které probíhá i první postgraduální

výuka směrem k laboratorní diagnostice – výuka sester a drogistů, jako základu středního technického personálu. Válka rozvoj oboru

přibrzdila, ale již v roce 1945 zakládá prof. Hořejší se spolupracovníky Ústřední biochemickou laboratoř (v prostorách II. ústavu lékařské

chemie). Prof. Hořejší během života vydal řadu vynikajících monografií. Bezprostředně po druhé světové válce vydává knihu Základy chemického

vyšetřování ve vnitřním lékařství, která je rychle vydávána v reedicích (již v roce 1949 ve třetím, doplněném vydání – i to svědčí o

rozvoji oboru). V roce 1963 vydává první vydání Základy klinické biochemie ve vnitřním lékařství, kdy třetí přepracované vychází v roce 1979.

Prof. Hořejší byl nejen zakladatelem oboru klinické biochemie, ale můžeme ho považovat i za jednoho z tvůrců systému postgraduálního

vzdělávání v laboratorní medicíně. Dožil se požehnaného věku dvaadevadesáti let a pamatujeme si ho sice už jen při předávání ocenění a

medailí za celoživotní dílo, ale jeho knihy uchováváme v knihovnách jako cenné doklady o historii vzniku a vývoje oboru.

Počínaje r. 2003 je výborem ČSKB udělována Hořejšího medaile za mimořádné

zásluhy o klinickou biochemii a laboratorní medicínu

Za rodinu převzal medaili a facsimile diplomu na VI. sjezdu ČSKB

v říjnu 2003 syn prof.MUDr.Jan Hořejší, DrSc.